Když navštívíte nějakou událost, na kterou se dobrovolně a ve svém volném čase sjíždí aktivní učitelé napříč republikou, můžete si být jistí, že vaše učitelské já pookřeje, odjedete nabití a odvezete si minimálně spoustu inspirace pro svou práci (někdo si i iPad vylosuje :)). Sobotní Učitelský summit, pořádaný firmou 24u, nebyl výjimkou. Ale, že se k nám do školy dostane i toto, jsem vážně nepředpokládala.

V letošních prezentacích a workshopech totiž převládala fyzika, matematika, robotika, umělá inteligence … a v některých středoškolských tématech jsem dost tápala. Ale právě v “hodině inspirace”, jak už název napovídá, se to stalo. Jedna z inspirátorek, Hanka Šandová z pražského Gymnázia Jana Keplera, představila aktivity (mimo jiné) se „svými robotickými mazlíčky“ – ozoboty. Pro ty z vás, kterým tento pojem nic neříká, ozobot je miniaturní robot, taková interaktivní hračka, která rozvíjí kreativitu a logické myšlení. Zároveň je to ale skvělá didaktická pomůcka, představující nejkratší a nejzábavnější cestu ke skutečnému programování i robotice (viz odkaz, kde najdete i vysvětlující video).  Ozobot umí sledovat barevnou čáru a podle rozpoznané barvy se také rozsvěcí. K jeho programování stačí čistý papír a čtyři barevné fixy – černá, modrá,zelená a červená.

Programování, kódování a robotika…, jenže jak to souvisí s našimi „speciálními“ dětmi?

V průběhu Učitelského summitu nám Hanka a její kolegyně Mira Fridrichová nabídly možnost, propojit jejich gymnaziální studenty a naše děti právě prostřednictvím robotických hraček. A rovnou začaly přemýšlet, co všechno by studenti mohli v rámci robotiky a studentských prací programovat a  děti potom v praxi zkoušet. Naše debata pokračovala i po skončení hlavního programu a nápady začaly postupně krystalizovat s tím, že naplánujeme setkání (květen, červen), kdy se obě inspirátorky přijedou podívat k nám, aby si udělaly představu, z čeho mohou vycházet a s čím počítat.

A víte, co se stalo? Hanka přijela už dnes :). S obrovskou taškou plnou robotků ozobotků, spfero koulí, robotických stavebnic a dalších futuristických pomůcek.

Děti a také jejich paní učitelky, z nichž většina slyšela o ozobotech poprvé, byli nadšení. A já věřím, že se stalo přesně to, co jsme očekávali. Ze společného zkoušení a hraní se začaly vynořovat nápady, jak by šla tahle zajímavá hračka u nás využít. Pomáhat při učení, personifikovat úkoly, motivovat, ale také nabídnout možnost sebevyjádření třeba dětem s těžkým tělesným postižením. A o tom, jak technologie mohou dětem se speciálními potřebami pomáhat, už dávno víme.

Tak teď se budeme těšit, co pro nás studenti se svými inspirativními učitelkami vymyslí a naprogramují :). Zatím můžete sledovat, jak to chodí jinde – ozobot ve výuce.