Tento den jsem si (jakožto vystudovaný Jamák – obor dramatická výchova) opravdu užil. Po článku Upovídané obrázky se mi v hlavě začal jasně tvořit den, jak si pohrajeme s tvrdými a měkkými souhláskami. A dnes to vypuklo.

Na začátku dne jsem jim představil cíl: Vytvořit mluvící souhlásky. Ale ono to není jen tak. Začali jsme si povídat o tom, jak vzniká film, kdo je režisér, že je potřeba scénář (který děti později vyráběly).

Úvodní aktivitka byla jednoduchá. Děti si měly vybrat (v duchu) jednu z tvrdých souhlásek. Na můj povel ji měly nahlas říci a opakovat. Cílem bylo ovšem domluvit se na jedné souhlásce (bez gest a slov), která bude znít celou třídou. To stejné opakovaly i na měkké souhlásky. Po několika pokusech se jim to nakonec povedlo dokonce za 5 vteřin.

Další část jsem věnoval nácviku mluvení. Povídali jsem si o dabingu, o emocích v hlase, hledali jsme vhodné emoce pro tvrdé a měkké souhlásky. Použil jsem jednoduchou hru, kdy měly děti chodit a zdravit se jako „tvrďáci“ a „měkouši“. Nejdříve po jednom, poté i více najednou. Pověděli jsme si, co fungovalo a co ne.

Dále jsem rozdělil každému dítěti jednu ze souhlásek a začalo se kreslit. Někdo navrhl, že by tvrdé souhlásky mohly mít černé pozadí a měkké žluté. Tak jsme taky udělali (až na vyjímky). Nakonec to byl pěkný spojovací prvek pro výsledné video.

Začali jsme pracovat na scénáři. Někdo ve dvojicích, jiný sám. Děti si scénář většinou samy vymyslely a napsaly. Poté scénář zkoušely. Dbal jsem na to, aby v jejich hlase bylo cítit, jaká souhláska je (tvrdá nebo měkká).

Nakonec jsme vše namluvili v aplikaci ChapterPix Kids a nasdíleli na Dropbox kvůli snadnému stáhnutí pro závěrečný střih.

Já jsem to poté sestříhal do výsledné podoby.

Celá akce trvala přesně 4 vyučovací hodiny + 20 minut jsem stříhal video a 20 minut psal článek na iSen :-)