Každý nový rok je trochu jako nepopsaný papír. Lidé si dávají různá předsevzetí, chceme začít lépe, znovu, jinak. Tak je to i s prvním lednovým článkem. Přemýšlím nad nějakým pěkným, nosným tématem. Mám zrekapitulovat rok předchozí? Byl pro nás úspěšný a hodně se nám toho povedlo. Nebo bych měla raději nastínit plány a výzvy pro ten nový? Pořád je před námi plno věcí, které nás motivují a lákají… Do přemýšlení se mi ale pořád vkrádá téma jedno jediné. A tak se poslechnu a napíšu to, co mi (nám) leží v hlavě úplně nejvíc.

ŠÁRKA KINCLOVÁ

Stala se součástí naší cesty velmi brzy po té, kdy jsme v květnu 2011 náš ipadí příběh začali. A potom už vždycky stála u každého našeho menšího i velkého úspěchu.  Z pozice své práce nechtěla být příliš vidět, ale mnoho našich aktivit by bez ní pravděpodobně vůbec nevzniklo. Bez její podpory, motivace, nadšení, schopnosti propojovat lidi, kteří si mají co dát a nacházet v nich potenciál, bez jejího přátelství by naše cesta určitě nebyla tak přímá a „úspěšná“ .

Její cesta teď povede jinudy, ale tento text není o loučení.  Nechceme se přece loučit s někým, koho máme rádi, jen proto, že naše cesty se trochu odchýlí. Je to milá vzpomínka na setkávání s jednou holkou, ženou, dámou, osobností, Apple manažerkou, (každý , kdo se s ní potkal, si určitě doplní to své), která svou prací ovlivnila mnoho učitelů a škol.

S každým koncem něco nového začíná. Pro tebe i pro nás. Děkujeme ti za tvé přátelství, Šárko a přejeme ti jen samé štěstí. Místo v iSEN komunitě je pořád tvoje