Díky projektu Centra kolegiální podpory jsme měli možnost se účastnit stáže v několika britských školách, které jsou úspěšné z hlediska začlenění žáků se speciálními potřebami. Za vyčerpávající popis navštívených škol děkuji kolegyni a kamarádce Petře Boháčkové. Já doplňuji několika svými postřehy.

Ráda přemýšlím v obrazech a je pro mě příjemné si svoje myšlenky vizualizovat. Fotky a fotokoláže mi pomáhají shrnout to podstatné, co mě v průběhu stáže oslovilo:

• SEBEvědomí

Všechny britské (potažmo “západní”) školy kladou velký důraz na pozitivní myšlení a rozvoj pozitivního sebe-vědomí a sebe-přijetí svých žáků. V Redden Court School  mě zaujaly afirmace ve tvaru slovních mraků na všech chodbách a zdech a ve spojení s fotkou racka, která se mi následně povedla nad fontánou na Trafalgar Square, jsem si vybrala právě tuto: “Ve chvíli, kdy uvěříte, že nemůžete létat, navždy tuto schopnost ztratíte”. 

Tak to, prosím, těm dětem, co jim ty “důležité akademické dovednosti” tak úplně nejdou, nedělejme :). 

• Dodržování pravidel

Na jedné straně nechceme mít z dětí “ušlápnuté” jedince, kteří si nevěří a pochybují o svých možnostech a na druhé straně se oprávněně bojíme přespříliš sebevědomých až arogantních a o své výjimečnosti od malička často nekriticky přesvědčovaných osobností, které věří, že svět je tady pro ně, oni mají právo na vše, co si usmyslí a nejsou schopni unést jakoukoli kritiku. 

V Británii na to mají propracovaný systém, který si, myslím, dává tyto dva extrémy do rovnováhy. Pravidla! “Jsi přijímán takový, jaký jsi, ale platí pro tebe jasná pravidla chování pro to, abys mohl být s ostatními”. 

Toto je konkrétní plán pro chlapce s poruchou autistického spektra ke zvládání problémového chování. Ve zkratce: pokud nejsi schopen respektovat daná pravidla a svým chováním narušuješ fungování ostatních , můžeš být “exkludován”. Tedy … Inkluze má smysl pouze tehdy, pokud trvale neohrožuje prospěch a fungování celé skupiny. 

• Systémovost a profesionalita

SENCo (Special Education Needs Coordinator). Tato zkratka označuje profesionála, který rozumí individuálním problémům dětí a chce, umí a musí za ně lobovat.  

Ve Velké Británii je pozice “koordinátora inkluze” vymezena legislativně v Kodexu (Code of Practise) od roku 2001, kde jsou definovány speciální vzdělávací potřeby. Ve školách jsou KI klíčovou součástí managementu školy, jejich pozice je prestižní a jejich postavení ve škole stoupá i na platovém žebříčku. I z hlediska vzdělání jsou na ně kladeny vyšší a specifické nároky. Musí být kvalifikovanými učiteli a navíc absolvují kurz, jehož součástí je roční praxe. V průběhu této praxe vytvářejí portfolio, které poté obhajují a dokladují tak svou odbornost tuto pozici zastávat. 

Zajišťují veškerou administrativu a agendu kolem žáka se SVP, vytvářejí podklady k individuálním vzdělávacím plánům, podílejí se na jejich sestavování a řídí asistenty. Slovo koordinátora zde má značnou váhu. Jestliže řekne, že něco nejde, protože by to nebylo v zájmu nějakého žáka, musí se vymyslet jiné řešení a to tak, aby změna byla přípustná pro všechny. Koordinátoři se sdružují do týmů, které se nazývají „Family SENCo“. Jedná se o systematickou aktivitu, do které je zapojeno víc škol a jde jim o to se společně setkávat a řešit složité problémy a situace, které ve školách nastávají. Kromě jednotlivých případů řeší například také otázku financí, konkrétně dotací, o které žádají.

V České republice není pozice koordinátora inkluze nijak legislativně upravena. Zatím se jedná o projektové pozice (projekt Cesty k inkluzi), u kterých není jasné, zda po skončení projektu zůstanou nadále nebo budou nuceni skončit.