Chtěl bych se krátce zamyslet nad tím, co děti za 4 měsíce zvládly, co jsme k tomu potřebovali. Každé dítě je samozřejmě individuální, ale některé principy fungovaly u všech dětí podobně.
Co jsem je naučil já:
- samohlásky
- spojovat souhlásky a samohlásky do slabik (každý spojoval jiná písmena – podle toho, která zrovna znal)
- hledat odpovědi na své otázky typu: „Co je tohle za písmeno?“
- ptát se
- využívat tvořivě iPad – vyhledávat obrázky, sdílet na Disk, vytvářet elektronické knihy, …
Co se naučily děti samy:
- všechna velká tiskací písmena (krom samohlásek :-) )
- všechna malá tiskací písmena (3 děti ještě neumí úplně všechna, ale čtou malá tiskací písmena) K této části výuky se musím vyjádřit více. Někde jsem četl, že malá tiskací písmena naskočí automaticky. A je to tak. Krom některých písmen (d, b, p, q, n, h, l), která se jim občas pletou, jim všechna naskočila během jednoho týdne.
- Číst slova a věty (podle podle slabik) – jeden žák čte po písmenách (genetickou metodou) – po domluvě s rodiči jej tak necháváme
Co jsme k tomu nejvíce potřebovali:
- Mé odhodlání
- iPady
- Pozitivní přístup – ne vždy se podaří :-)
- Vlastní „Živou abecedu“
- Color Pencil – malování, hraní si, reflexe – co už umím, …
- Disk – sdílení veškerých materiálů, které děti tvořily
- Book Creator– tvorba knížek
- iBooks – čtení vytvořených knih
- Stick around – procvičování písmen, slov, čtení s porozuměním
- Bitsboard – Neuvěřitelná aplikace na tvorbu flashcards – učení písmen, čtení s porozuměním
Co jsme tvořili:
- Vlastní digitální portfolium – dávám k nahlédnutí portfolium své dcery, kterou také učím
- Vlastní slabikář
- Další materiály pro čtení – nepoužíváme žádný koupený slabikář
- Vlastní „Živou abecedu“
3. září
26. října
12. listopadu
15. prosince
Tvoje odhodlání, to je asi to nejdůležitější. Nebát se dát důvěru schopnostem dětí, umět svoje rozhodnutí vysvětlit rodičům a vedení. Podpora vedení je také klíčová. Ředitelé, kteří jsou unavení, přehlcení a znechucení různými nařízeními, vyhláškami, expertními doporučeními … (a že toho pořád přibývá :() nemusejí mít energii na případné obhajování „alternativnějšich“ postupů. Takže je to zase o důvěře, tentokrát ředitelů ve své učitele.
V souvislosti s důvěrou mě napadá ještě jedna věta: v současné, pro školství nelehké době, kdy se kdekdo pasuje na „experta ve vzdělávání“ a osobuje si právo poskytovat učitelům nevyžádané rady, je důvěra ve vlastní učitelské schopnosti, podpořené praxí a zdravým rozumem, maximálně důležitá.
Díky, že s námi své zkušenosti sdílíš, Tomáši :).